[Home]
- Recenze padů
- StepMania
- Czech DDR


Reporty z akcí
Fotky z akcí
- Videa

Dance Dance Revolution
DS 3DDX
- BeatMania
- DanceManiax
- DrumMania
- EZ2Dancer
- In The Groove
- In The Groove 2 PC
- Karaoke Revolution
- Keyboard Mania
- Para Para Paradise
- Percussion Master
- Pop'n Music
- Pump it Up
- Pump it Up Pro
- Technomotion

Songlists
Codes and unlocks
- S'Tsung
- Xsoft
- My Blog (Czech)
- My BEMANI Blog (English)
- UnlockedArcade

 

 

Reklama:

Dance Dance Revolution

Co to je?
Dance Dance Revolution (dále jen DDR) je taneční hra, která vznikla v Japonsku v roce 1998. Princip této hry je velmi jednoduchý, ale praxe už je o trochu horší pro vetšinu z nás. Vzhledem k tomu, že člověk obvykle tančí nohama, potřebuje hráč této hry tzv. dance pad.
Hráč pak sleduje na obrazovce šipky, které se vynořují ze spoda obrazovky (obvykle). Jakmile jedna taková šipka dojede nahoru k jedné ze čtyr stacionarních šipek, hráč ji musí potvrdit stoupnutím na příslušnou šipku na padu.
Když se hráč naučí šlapat na správné šipky, může se začít učit jak potvrdit dvě nebo více šipek najednou (skoky) či více šipek za sebou. Poté hráč může začít zkoušet písničky rychlejší (to jest s vyšším počtem úderů za minutu - BPM) po případě skladby pomalejší (u pomalejších skladeb musíte být přesnější). Pokud si myslí, že zvládá obojí může rovnou zkusit skladby s variabilním BPM.
Po nasbíraní zkušenosti a naučení ovládat své nohy, hráč může zkusit i skladby, kde se vyžadují ruce (případně jiné části těla jako třeba koleno) k potvrzení šipek.
Jakmile se hráč bude cítit, že zvládá vše, může začít vytvářet různé taneční kreace.
U DDR je možná i hra na dva pady, kdy jeden člověk hraje na osm šipek. Princip je stejný jen plocha, po které se hráč musí pohybovat je větši.
Je to také jedna z mála her, kdy se člověk zpotí. (já osobně se normálně nepotím, ani po několika uběhnutých kilometrech, ale u DDR se zpotím po několika skladbách)


Stepmania, Dance With Intensity (dále jen SM a DWI)

Vzhledem k tomu, že v České Republice se moc automatů (arcades) nenachází (to jako, že žádný) a ani přes PSX cesta nevede, správný Čech si stáhne jeden z emulátorů pro DDR, zakoupí či vyrobí pad a pak si v klidu hraje. Jak už jste asi uhádli SM a DWI jsou právě dva takové emulátory hry DDR.
Na začátku hry si hráč zvolí jednu z obtížností. Pro začatečníky (beginner), lehkou (light), středně těžkou (standard), těžkou (heavy) nebo výzvu (challenge).

Každá obtížnost pak má svoji pod-obtížnost. Jednu až deset tlapiček (ale obtížnost 1-12). Skladba na obrázku (má oblíbená) má obtížnost 'challenge' (hrozně se mi líbí znak 鬼) a pod-obtížnost 9 tlapek. Devíti tlapkám se také říká 'catas', což je zkrácenina slova catastrophic.
Hráč si také musí dávat pozor na graf obtížnosti. Ten obvykle teprve odhalí jak je písnička doopravdy tězká. Voltage udává max. hustotu šipek. Stream určuje pravidelnost šipek. Freeze je počet šipek, na kterých musíte stát, abyste je potvrdili. Air, jak už název napovidá, určuje počet dvojšipek (skoků z japonštiny). A chaos nakonec udává počet šipek mimo rytmus (aspoň pro mě. viz obrázek s combem). Podle grafu, budete mít jasno, že až ji doskáčete budete se cítit jako po zasažení bleskem (vysoká voltage, která není ještě na maximu). Pro začátek, můžete zkoušet písničky se streamem. Takové skladby se dají obvykle 'ušlapat'. Air není také spatný, začátečníkum, kteři se naučí všechny kombinace skoků, to jde obvykle lépe než nějake půldoby.

Po odehrati jedne pisnicky ihned prijdete na to, ze kazde slapnuti se hodnoti jinak. Pokud se strefite tak jak mate, dostanete 'perfect' a pribyde vam trochu energie. V tomto případě je zelená. Později až nasbírate nějaká ta comba zčervená. To znamená, že máte energie nadbytek.
Za horši, ale stále velmi dobré potvrzeni šipky dostanete 'great', za který také dostanete trochu energie. Když na sipku šlápnete ješte o chvili pozdeji dostanete 'good'. Pokud ji málem nestihnete potvrdit dostanete 'boo' a program vam trochu té energie (pro změnu) ubere. Za celkové minuti sipky vás program oceni slovem 'miss'. Po utevření challenge módu v DDREXTREME se objeví nové hodnocení 'marvelous', což je ještě lepší než 'perfect' (aby vás nepletli mé screenshoty). To se dá ve SM nastavi ihned. Pak je nejlepší známkou AAAA.
Pokud vám hra dobře půjde a vám se podaři dát pár šipek za sebou na perfect a great, objeví se na obrazovce combo. Za každou další šipku na perfect nebo great se combo zvýší o jedna. Když se vám povede dát combo s maximálním počtem šipek DWI nebo SM vás ohodnoti AA. Tím se dostáváme k celkovému vyhodnocení písničky. Hodnotí se od F (failed) až po AAA. Pokud máte v nastavení zapnuto, že hra vždy konči až na konci skladby, Fko nikdy nedostanete. To je nahrazeno éčkem. S déčkem, jste jen taktak prolezli (po vetšinu dobu vám blikalo před očima 'Danger!' a kazilo to pohled na nádherný background či video^_^). Céčko dostane za průměrné odehrání. B už je nadprůměr. Áčko dostanete když zvládnete potvrdit většinu šipek. Stačí je všechny nějak zvládnout nemusíte mít nějak extra velké combo. AA dostanete už jen pokud se vam podaří pár velkých comb, aniž byste toho moc minuli. Tři áčka jsou nejlepší a ty dostanete za samé perfecty (to jest max. combo).

Na Avalconu, kde jsem se setkala s DWI jsem také poznala další vymoženost tohoto programu. Tím jsou tzv. announceři. Obvykle je jen jeden. Ten komentuje váš pokrok a neúspěchy. Může vás potěšit větou 'One hundred combo' a nebo vás rovnou dorazit hláškami typu 'Oh, no combo stops', 'You should try something else' nebo 'Are your feet on fire?'.

Další věcí, která se dá nastavit jsou tancující postavičky. Na ty jsem si teda vůbec nemohla zvyknout, ale někomu asi nevadí. Já si vystačím s pěknýma video sekvencema. Ve starších mixech postavičky pořad pobíhají po obrazovce. V Extreme (tuším) se jich dá zbavit.

Jiné módy
Endless mode je velmi zajímavý mód a docela mě pobavil (do té doby než skladby šli znova od začátku). Vyberete si určitý adresář a obtížnost a počítač vás pak nechá tlapkat všechny skladby v adresáři pořád dokola (až do té doby kdy to zvořete).

Dalším pěkným módem, který mi ukázali na Avalconu je Magic Dance. Jde o souboj dvou hráčů. Každý z hráčů má svůj pohárek (taková ta věc uprostřed obrazovky) . Za každý perfect se tento pohárek trochu zaplní (ja jsem asi ve tretine svého pohárku), za něco jiného než perfect pak o trochu (hodně) vyprázdní. Až ho jeden hráč doplní, druhému hráči to něco provede s šipkama (protihráčka mi zakryla spodní část obrazovky). Např. se protihráči polovina obrazovky zakryje, šipky se stanou opilémi, dvojnásobně se zrychlí (na sakuře to není milé) nebo prostě začnou padat ze shora místo ze spoda. Hráč, který tohle poslal protihráči se dostává na další úroveň (číslíčko nad pohárkem. zde jsme se obe dve dostaly na treti level, coz neni tak bezne). Až naplní další pohár stane se protihráči něco horšího. Mezitím za každý ten perfect se posouvá energie hráče(zelená nebo červená). Buď začne překrývat energii protihráče, což naznačuje, že vyhráváte a nebo je to protihráčova, která vám snižuje tu vaší (v tomto případě já, player 1, vyhrávám a taky jsem to vyhrála ^_^). Hráce muzete porazit i stoprocentne, pak 'bar' na energii je ve vasi barve (obrazek).

Co mám zkusit pro začátek, abych se necítil blbě?
Na Avalconu jsme začátečníkům pouštěli 1,2,3,4, 007 (teď mi šíleně pije krev, kdykoliv slyším "one, two, three, four, o, o, seven"). Není to skladba příliš pomalá, ani rychlá. Šipek tam také není málo ani moc. Když zvládnete tuto pisen muzete zkusit 17才 (čti 'sai'). Zde uz se musite trochu naučit jak přešlapovat. Hlavně si dávejte pozor na šipky dopředu a vzad. Ty se s oblibou pletou. V 17才 jsou také tři šipky za sebou (v daném BPM), což také začátečníkům chvíli trvá, než to rozlousknou. I když jsou tací, kteří na to stoupnou poprvé a 'sedmnáctka' jim nedělá žádné problémy (někteří asiati..vím to z vlastní zkušenosti. DDR už jsem vnutila dost lidem).

Celkově bych pro začátek doporučila písničky americké a evropské (vyjimkou je japonske DDR Dysney Dancing Museum.) Jsou obvykle o hodně lehčí než skladby japonské (i když mají stejný počet tlapiček). Až budete zvládat skladby s přibližně tímto BPM (kolem 140 BPM), zkuste si třeba 桜 (sakura) pro beginnery. Myslím, že je dostatečně jednoduchá (malo sipek), ale celkem rychlá (aspoň na konci). Rychlá (170BPM) přímo pro začátečníky s jednou tlapkou je Cartoon Heroes. Pokud byste chtěli začít tvořit nějaké taneční kreace, zkuste si třeba Dive. Dá se tam skvěle otáčet a dají se tam dělat i jiné věci.

Pokud už zvládáte hru na jeden pad a chcete zkusit něco na dva, dobré skladby na učení pohybu po dvou padech jsou Moonlight Shadow, Butterfly, a Crash. Všechny na standard. Poté 桜 (Sakura), Supercalifragilisticexpialidocious na light jsou také pro začátek dobré. Zankoku na Tenshi no TEEZE (ta rychlá) je také celkem pohodička na standard.

Na kolik směrů se dá hrát?
V SM i DWI si můžete vybrat na kolik šipek to vlastně budete hrát. Základní mód je na čtyři šipky (nahoru, dolu, vlevo, vpravo). Pak se dá hrát na šest směrů (viz obrázek padu.) stále na jednom padu. Ke čtyřem základním přibudou směry šikmo nahoru-vlevo a nahoru-vpravo. Pokud máte k dispozici dva pady, můžete hrát rovnou na osm směrů (tedy dvakrát na čtyři základní směry). Orientace na dvou padech po hráči už vyžaduje trochu více. Uvědomit si, že šipka vlevo na pravém padu je vlastne od hráče vpravo, když stojí na levém padu. U některých dvojskoků to vyžaduje i řádné protažení svalů (já jsem poměrně malá, tak myšleno pro lidi s přibližně stejnou délkou nohou). Pro začátek skok skládající se ze šipky nahoru na jednom padu a šipky dolů. Když tohle zvládnete tak vás program překvapí, že na 185BPM písničce po vás chce přešlapování na šipky nahoru a dolu a pak ješte k tomu skok na levou a pravou šipku (jsou k sobě nejblíže). A to není všechno, kombinace šipka nahoru na jednom padu a nejvzdálenější šipka do strany je také sranda. Nejlepší kombinací je však asi skok ze šipek vpravo/nahoru na jednom padu na skok vlevo/nahoru na padu druhém. Ale nebojte se, je plno písniček, kde se takovéto chytáky nevyskytují.

Nějaké rady pro začátek, které se mohou hodit
První rady: Nestůjte jak tvrdé 'y'. Nebuďte ztuhlí ani v křečích, tím si zrovna nepomůžete. Buďte uvolnění, abyste se mohli hýbat rychle a snadno. Snažte se uhnat, co nejméně. Na pad nedupejte. Nezvedejte nohy vysoko. Snažte se udržet, co nejblíže padu. Konec prvních, blbých rad (stejně se jima nikdo řídit nebude).

Když jsem sama začínala zjistila jsem, že jednodušší skladby se dají utlapkat jen jednou nohou (s tím že na jedné stojíte uprostřed a druhou potvrzujete). Avšak člověk má (obvykle) nohy dvě, tak by je měl používat obě. To jsem si hned vyzkoušela na skladbě Spaceboy, kde se docela hojně nacházejí skoky (i když zde je také výhodné přeskočit z jednoho skoku přímo na druhý). Když jsem zkusila i něco težšího bez skoků zjistila jsem, že nohy někdy musím střídat opravdu rychle. Aby se vám to povedlo zkuste se vyhýbat prostředku padu. Na Avalconu se mě někdo zeptal jestli si uvědomuju, že doprostřed padu vlezu jen na začátku a na konci skladby. Trochu jsem se nad tím zamyslela a zjistila jsem, že je to pravda a je to věc, která mi umožňuje ušlapat něco velmi rychlého s hodně šipkama. Když šlápnete na šipku nahoru a pak je tam hned šipka dolu, zůstaňte na té nahoře a k potvrzení šipky dolů použijte druhou nohu. Hodně to pomůže. Pak vám šipky vlevo, dolu, nahoru, vpravo hned za sebou nebudou dělat problémy. Pokud to zvládnete budete se na padu moci i otáčet a dělat různé jiné blbosti. (prostě každá noha by měla být schopna potvrdit jakoukoliv šipku)

Když jsem pozorovala lidi na Avalconu, zjistila jsem, že jim jdou lépe skladby rychlejší (Kolem těch 140BPM). Skladby pomalejší (od 30 do 120BPM) vyžadují docela velkou přesnost a tu na začátku moc lidí nemá (třeba má, ale zase šlape vedle). Pro ty, co jsou na tom rytmicky stejně špatně jako já, může pomoci sledování stacionárních šipek a podle jejich blikotu určit rytmus. Chytit rytmus ze skladby mi někdy dělá opravdu problém, ale když mi bliká přímo před očima je to jednodušší. Pokud rytmus zvládáte bez problému, nějak ho chytněte a překecejte nohy, aby do toho rytmu šlapali (klidně i vedle). Až budete vnímat rytmus i šipky najednou půjde vám to o hodně lépe.

Na stejné už několikrát zmiňované akci si také někteří stěžovali, že si musí napřed ujasnit, kterou nahou mají použít na potvrzení šipky. Tomuto myšlení bych se vyhýbala. Sice máte nohy jen dvě a vybírate tedy mezi dvěma možnostmi, ale zabere to trochu času. Prostě použijte nohu, která je zrovna ve vzduchu nebo má blíže k cílové šipce. Pokud chcete zvládat písničky složitější, budete někdy muset používat vaší méně schopnou nohu na šipky, které se vám vůbec nebudou líbit. Avšak můžete si použití nohou plánovat dopředu jak šipky letí ze zdola nahoru, aby se vám pak nezamotali. Občas se také přepočítám a pak potvrzuji šipky všemožným způsobem. Pak můžete ztratit rovnováhu a než se zase vyhrabete na nohy máte konec skladby.

Až budete skákat po dvou padech, nezapomeňte je nějak donutit, aby zůstali na zemi na stejném místě. Když jsem hrála skladby typu Zankoku na Tenshi no TEEZE (přes 300BPM) nebo Supercalifragilisticexpialidocious tak jsem hru měla spestřenu tím, že při každém přelezu na jiný pad se ta daná šipka, kterou jsem potřebovala nacházela někde jinde. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale pro začátek to asi musí lézt dost na nervy.

Když dojde na to, že už budete chtít skákat sakuru na osm tlapiček (není těžká, jen tak vypadá), zkuste se udržet ve vzduchu déle než na zemi. Vím zní to blbě a ani nevím jak to vysvětlit , ale pokud zůstanete přibití na padu a nedokážete se rychle hýbat. Pokud se budete dívat na nějaká videa mistrů, zjistíte, že se drží (něčeho...IMG). Tím se udržují nad padem a pracují jen nohama. Vzhledem k tomu, že já doma automat nemám musím si poradit svojí vlastní silou. Na pad NEDUPEJTE, ale lehce se od něj odrážejte, abyste byli TĚSNĚ nad ním. Pokud budete mít dobrý rytmus (kde je hodně chaos) dělám to tak, že po dobu mezi dvěma šipkama na padu nestojím, ale jsem někde nad ním. Na pad dopadnu jen ve chvíli, kdy tu šipku potřebuji opravdu potvrdit. Tímto způsobem se vaše reakční doba zkrátí na polovinu, což se hodně vyplatí u písníček s BPM kolem 300, kde je hodně půldob a jiných nemilých dob. Ale nezapomeňte být jen těsně nad padem, pokud budete moc vysoko, obrátí se to proti vám. Občas se mi stane, že po několika rychlých skocích se odrazím moc a pak mi trvá déle než potvrdím následující šipku. Pád k zemi se zrovna urychlit nedá, tak pozor.

Pro lepší potvrzování šipek, je dobré používat boky. Chodím už nějakých jedenáct let na karate a slyším to každou chvíli (boky jsou nutné k urychlení a předání síly). I v případě DDR se to hodí, ba je to i nutné. Většina lidí stojí na padu čelem k monitoru a z této pozice se obvykle nehne. Ze začátku jsem se také moc nehýbala (nebylo třeba), ale po prvním pokusu skladby Mezase (z pokémonu na standard, osm tlapiček) jsem pochopila, že to bude vyžadovat ještě něco jiného (neměla jsem tucha co). Rozhodla jsem se, že to zkusím prostě nějak jinak. Pustila jsem to a začala jsem podle šipek pad obcházet (za použití boků, abych se stihla otočit) tak, že jsem střídala nohy po šipce. Pokémon se povedl a dostala jsem pěkné béčko. Až budete chtít prolézt nějaké ty rychlé písničky s vysokou voltáží, zkuste si napřed něco jednoduššího, tak, že budete stát k obrazovce ze strany nebo zády. Pak to zkoušejte měnit, abyste za jednu písničku zvládli všechny způsoby (nebo jen ty tři, abyste viděli na monitor). Ze začátku to možná bude dělat problémy, protože pokud stojíte pravým bokem k monitoru šipka dozadu už není vzadu z vašeho stání, ale vlevo. Až to zvládnete postupně hrajte písničky, kde je hodně šipek a zkuste to aplikovat. To otáčení a používání boků platí, ale hlavně pro dva pady. Tam to snad bez toho ani nejde.

Když už jsem zabrousila k těm bokům, tak si dovolím ještě jednu nesrozumitelnou poznámku. Pokud si chcete ulehčit práci, zůstaňte s vaším těžištěm na jednom místě (uprostřed padu). Podle této osy se také otáčejte (až na to dojde). Je to rychlejší, neztratíte rovnováhu a ubere vám to méně energie. Pokud se chcete nutně u DDR hýbat z místa na místo, hrajte na dva pady.

Až budete chtít začít freestylit a pomalu se učit skladby nazpamět, naučte se 'bufferovat' co nejvíce šipek dopředu. Ale tak, že si začnete nacpávat do paměti šipky ve spodní části obrazovky (pokud stacionární jsou nahoře, jinak naopak) ne ty v horní. Dřív jsem koukala vždy po těch nahoře a když jsem se otočila zády, zjistila jsem, že nevím kam mám šlápnout.

Také se ujistěte, že máte v místnosti dostatek místa. Pad sám o sobě až zase tolik místa nezabírá. Pro zajímavé skoky, postavení se na ruku, mávaní rukama atd. dostatek místa však být nemusí (já jsem málem prosklila skříň, když jsm skákala roznožku a když jsem se otáčela v nějaké rychlejší skladbě tak jsem nabourala do poličky v úrovni mých ramen).

Potvrzování šipek v některých skladbách rukama (dlaněmi, tak abyste si ale nevykLoubily prsty) nebo kolenem vypadá dost efektně. Tak to můžete zkusit. Ale napřed si vyzkoušejte jestli to vaše koleno zvládne a jestli se z té země vůbec postavíte. Pokud máte pad (resp. mat) z umělé hmoty tak je dobré na koleně něco mít (stačí mít dlouhé kalhoty). Pokud se na pad dostane pot (z vašeho kolena, či jak z vás prostě kape), tak se povrch padu stane dosti kluzkým (nebo se mi také k padu podařilo přilepit). Pokud máte pad z něčeho drsnějšího tak je dobré si koleno také chránit, protože rozedřená kůže a pot taky nejdou zrovna dohromady.

Co člověka nenapadne...
Většina lidí, zvláště začínajích to po chvíli přestane bavit a řekne si proč to nezkusit rukama ("to by mělo jít lépe, ne?" říkají si). Můžou si to zkusit sami anebo i ve větším počtu. Je u toho někdy zábava, zvláště když se 4 až 8 lidí prostě nedokáže synchronizovat. V tomto případě jim to 'prý' šlo. Ale jednotlivcům to jde obvykle stejně 'špatně' jako nohama. Sama jsem si to párkrát zkusila a na ty heavy skladby jsem to sice zvládla, ale o hodně hůře než nohama. Člověk musí u toho padu nějak sedět a to se pak blbě hýbe rukama. Nemluvě když je velká voltáž a vy se snažíte si ty ruce nezamotat. Ještě jsem zažila jednoho experta (teda vlastně více), kteří se to pokusili odskákat na všech čtyřech. Tak, že dvě ruce byly na dvou šipkách a zbylé dvě končetiny na zbylých šipkách. Ani jedné osobě se takhle nepovedlo proskákat poměrně jednoduchou písničku. Tuto metodu jsem radši ani nezkoušela.
Co člověka (fakt nenapadne) nenapadne...
Zkuste hrát na dvou padech a přitom dělat screenshoty (které zrovna potřebujete)! lol Ted jsem zjistila, ze to není az zase tak tezke kdyz to porovnám s deláním screenshotu v Pump it up.

 

 

Datum poslední modifikace:
-01:19 29/11/2010