[Home]
- Recenze padů
- StepMania
- Czech DDR


Reporty z akcí
Fotky z akcí
- Videa

Dance Dance Revolution
DS 3DDX
- BeatMania
- DanceManiax
- DrumMania
- EZ2Dancer
- In The Groove
- In The Groove 2 PC
- Karaoke Revolution
- Keyboard Mania
- Para Para Paradise
- Percussion Master
- Pop'n Music
- Pump it Up
- Pump it Up Pro
- Technomotion

Songlists
Codes and unlocks
- S'Tsung
- Xsoft
- My Blog (Czech)
- My BEMANI Blog (English)
- UnlockedArcade

 

 

Reklama:
Hamar, Norsko
Kvalifikace

Vše začalo Belgickou kvalifikací na mistrovství Evropy v Dance Dance Revolution. Před kvalifikací jsem byla nemocná, ale přeci jen jsem na ni dorazila. Zde jsem se umístila na druhém místě (hlavně kvůli broknutým freezům). Tak bylo rozhodnuto, že Ludovic bude reprezentovat Belgii v DDR. Mezitím se M-Games ozvalo a oznámilo, že tento turnaj je neplatný a že Belgii bude reprezentovat Eric. Po všem možném se měl turnaje zúčastnit Ludovic, ten se ale nakonec rozhodl na turnaj nejet. Je tedy 'banlý' na dalších turnajích. Mezitím, jsem se ještě vymáhala já jak to tedy bude. Přišla mi pozvánka na DDR Eurocup za Belgii, den poté mi přišlo oznámení ať čekám a den na to jsem byla vybrána jako reprezentant ČR. Nakonec jsem teda koupila poslední letenky do Osla, nakoupila věci a čekala co z toho vzejde.

Brusel-Oslo, krásné to letiště

Po šíleném okruhu po Bruselu jsem trefila na letiště a zbývalo mi 40 minut do odletu. Tak jsem se proběhla po Bruselském letišti, které je strašně velké. Nakonec jsem to zvládla a jen tak tak jsem chytla letadlo. V Oslu, proběhlo vše bez problému. Všichni mluví anglicky a letiště je dosti malé. Moje letadlo mělo zpoždění a letadlo z Rotterdamu mělo předčas. čekala jsem tedy jen chvíli a vidím dvě osůbky s triky, na kterých byly čtyři nám všem známé šipky. Poté jsme čekali na eBay aukci, protože si T_Bone chtěl koupit PNM ovladač. Čas jsme zabíjeli hraním Beatmania, Para Para Paradise a DDR (už vím jaké to je být na letišti mávat rukama ve vzduchu a připadat si jako naprostý blbec). Nakonec se ukázalo, že ovladač už není. Tak jsme se odkradli směrem vlak. Nacpali jsme se do vlaku a ihned jsme pochopili proč se kupují místenky. Nějak jsme se tam nakonec vměstnali, ale místa opravdu bylo málo. Po necelé hodině a půl jsme se ocitli v Hamaru a nějakou půl hodinu (min. jsme hledali Olympijskou halu, něvěřili byste co nám to dalo práce)

The Gathering, největší LAN party na světě

Sama přístupová cesta do Olympijské haly, kde se konalo The Gathering nám dala zabrat. Náledí a sníh dělali neplechu, zvláště když jsme se museli dostat do mírného kopce se vším, co jsme táhli sebou. Po úspěšném 'výstupu' jsme byli onáramkovaní (tak že to fakt nešlo sundat ale bylo to odolné proti vodě. jak praktické) a posláni do haly. První věc, které vaše tělo zaregistrovalo byl hodně rychlý nárust teploty. Venku bylo přinejlepším 8 stupňů, ale v hale s 5200 počítači bylo nejméně 25°.

Prolezli jsme celou halou až úplně na druhý konec (jižní strana), kde na nás vesele růžově blikaly tři automaty DDR. Setkali jsme se zde s dalšímí hráči DDR, zaregistrovali a šli si trochu zahrát. Já jsem po několika kreditech a koukání na druhé dostala dosti 'depkoidní' náladu. Ono prolézt všechny skladby na A a dat fullcombo jsou dvě různé věci. O proti všem hráčům tam, jsem naprostý noober. Rozhodla jsem se tedy pro trochu freestyle. Halfling byla unavená a tak se mnou nehrála a tak se rozhodla mě natočit. Takže mám i záznam^_~, což beru za úspěch. Po nějaké době jsem se rozhodla najít své místo a byla jsem nemile překvapena, že jsem si vybrala řadu v nejsevernější části jak jen to šlo. Takže jsem se pěkně proběhla. Zjistila, že na mém místě sedí nějaký počítač tak jsem šla za security. Ta se nedala zburcovat, tak jsem šla zpět a vyžádala jsem vysvětlení jak to tu funguje od souseda. Ten mi vysvětlil, že neplatí čísla přilepená na místech ale A4 s číslem a jménem. Tak jsem se sebrala a našla svoje místo (a oznámila svoji chybu ochrance...nebyla jsem jediná kdo to zvoral).

Čas večeře nastal a tak jsme se vydali někam na nějaké to jídlo (pizza a hamburgry). Když jsme se vrátili, hrála na pódiu jistá norská skupina něco ve stylu techno/trance (hrozně nahlas!). Hrálo se dále DDR, brouzdalo se pointernetu a procházelo řadama. Nakonec jsme se v půl jedné rozhodli jít vyspat. Našli jsme si jedno pěkné místečko a zeptali se ochranky jestli tam můžeme zůstat. Bylo nám sdělěno, že ano. Po nějaké době jsme byli vzbuzeni jinou ochrankou a bylo nám řečeno ať se přemístíme jinam. Tak jsme hledali místo, kde bycho nevadili a z toho jsme po nějaké hodině byli také vyhozeni. Nakonec jsme skončili asi dva metry od jednoho DDR automatu (ty místa předtím byli asi ve stejné vzdálenosti, ale směrem nahoru...nebo dolu jak se to vezme). Druhý den ráno jsem DDR nemohla ani vidět, udělalo se mi strašně špatně když jsem koukla na pobíhající šipky a tak jsem většinu dne byla na internetu nebo jsem pobíhala sem tam mezi počítači a snažila se s někým bavit v reálu.

Multiplayer turnaj

V pátek se měl konat funny secret turnaj. Jednalo se o multiplayerový turnaj. Dvacet lidi hrálo na nejlepších padech (cobaltfluxech) najednou. Celá akce byla natočena a odvysílánana online. Vždy se hrála jedna melodická jednoduchá skladba (na heavy) a pak jedna technicka (nějaká deseti tlapka). Vše bylo zakončeno The Legend of MAX. Skoro všichni se dobře bavili a myslím, že i lidé z LAN party se odpoutali od svých počítačů a šli se podívat, co se to tam ksakru děje. Akce se zdařila.

Další noc jsem se pokusila spát někde v tribunách, přibližně uprostřed haly. Ne, že by to nějak pomohlo. Hluk z DDR, z počítačů i jiných zdrojů se ke mě stejně dostal. Nakonec se mi podařilo vyspat se asi tři hodiny. V šest hodin jsem byla zase na nohách, šla jsem si zahrát trochu DDR a pak jsem proběhla zpět ke svému počítači. Ten se se mnou ten den moc nebavil. Takze po asi hodině přemlouvání WinNT jsem ho dala dohromady a mohlo se zase něco dít na síti. Ten den se už objevilo více hráčů DDR a tak jsem některé začínala konvertovat na ještě zatvrzelejší hráče DDR. Občas lidi hráli jen na klávesnici, ale někteří si dokonce koupili i pady.

Eurocup

Po třech hodinách nakonec začalo Mistrovství Evropy v DDR. Spáči, co se rozhodli spát v okolí automatů byli brutálně vzbuzeni a odvoláni jinam (a to dokonce v několika řečech). Po vyklizení místa se spustil úžasný program na seedovaní. Hráči si zahráli první skladbu (Era - nostal mix) a počítačem byli rozřazeni. Nevím, kde byla chyba, ale na obrazovce se ukázalo, že jsem byla 6 v rozřazování. Počítač mě pak zařadil do skupiny, kde se nacházeli tři velmi dobří hráči (jako fakt dobří...). První skladba byla pro nás Look like a fool a druhá Afronova, kterou jsem totálně zvorala. Jako třetí skladbu jsem si vybrala Paranoiu KCET, což asi nebyl dobrý nápad, ale ne že by na tom záleželo. Osůbka po mě si vybrala Max300 a docela to taky zvoral. To třetí osobě nedalo a dal tam taky Max300 (nemusel..mohl dát klidně nějakou catu). Zbylí dva to prostě utlapkali na AA a bylo jasné kdo postupuje. Já s Amegonem jsme tedy vypadli v druhém kole a bylo. Byla zde ještě jedna velmi zajímavá skupina. Všichni hráči měli skoro naprosto stejná skóre po druhé skladbě. Takže bohužel z této skupiny také vypadli tři velmi dobří hráči, kteří by si zasloužili pokračovat dále. Mezitím se zjistilo, že to rozřazení je přece jenom nějaké trochu divné. (správně se to dělá tak, aby skupiny byly stejně silné...). V třetím kole programátor oznámil, že je opravdu chyba seedování a od třetího kola se teda začlo rozřazovat ručně. Turnaj pokračoval, ale já jsem šla hrát Pop'n Music a jiné BEMANI hry. Po dvou kolech jsem se vrátila a dokoukala až po finále. Držela jsem palce T_Boneovi z Holandska, ale nakonec se umístil pátý. Byl moc nervózní.

Po turnaji (v sedm večer) jsem šla otravovat lidi s pady a stepmanii na počítači jestli mě nenechají hrát a tak jsme nakonec hráli SMLAN až do šesti rána. V neděli už hodně lidí balilo, ale i tak se stále hrálo. V jednu hodinu nám odsekli síť a ve dvě byl power down. A tak jsem se sebrala a s několika lidma odjela na letiště. Zde jsme potkali další tři lidi z TG (z něměcka) tak jsme si krátili čas spolu. V noci jsme se koukali na prodloužené verze Pána Prstenů než nám chcípl notebook a šlo se spát. Nějakým zázrakem jsem přežila ještě jeden den a pak jsem úspěšně dorazila domů.

Datum poslední modifikace:
-01:19 29/11/2010